Domů Aktuality 10.3.1959 – Den povstání v Tibetu

10.3.1959 – Den povstání v Tibetu

255

Tibet – země na střeše světa. Krajina plná ledem jiskřících hor, nehostinných vysokohorských pouští, nekonečných planin s jaky a kočovníky. Ještě v první polovině minulého století tajemná, uzavřená oblast, dnes však zbavena mytického nádechu a s nejistou budoucností.

Datem 10. března si připomínáme události, které se odehrály v roce 1959. Čínská armáda postupně obsazovala celého území Tibetu už od října 1950, stavěla přístupové komunikace, posilovala vojenské jednotky. „Mírové osvobození země“ však nabíralo stále brutálnějších podob. Ve zmíněný den vypuklo v hlavním městě Lhase lidové povstání, ve kterém zahynulo několik desítek tisíc Tibeťanů. Dalajlama – duchovní i světský vůdce Tibetu – opustil zemi. Nositel Nobelovy ceny za mír dodnes setrvává v indickém exilu a s ním více než 130 000 exulantů.

V následujících letech Tibeťané umírali za nepředstavitelných podmínek v pracovních táborech, při hladomorech vyvolaných nezodpovědnou politikou okupantů, při pronásledování v letech čínské „kulturní revoluce“. Mezinárodní komise právníků došla již v roce 1960 ve své zprávě pro OSN k závěru, že v Tibetu došlo ke spáchání zločinu genocidy spočívajícím v pokusu o zničení Tibeťanů jako náboženské skupiny.

Jak žijí Tibeťané ve své zemi dnes, kdy jsou více než 60 let součástí Číny? Velmoc je dynamicky se rozvíjející zemí, hostila dvoje olympijské hry, má křeslo v Radě bezpečnosti OSN, od roku 2001 je členem WTO, směřuje obrovské investice po celé planetě, může se pochlubit vlastním tchajkonautem.

Odpovědí na otázku může být událost z 25. února tohoto roku, kdy se před Potalou – symbolem hlavního města a celého Tibetu – upálil Tsewang Norbu, 25 let, úspěšný populární tibetský zpěvák. Stal se tak 158. živou pochodní od roku 2009 (vzhledem k čínské cenzuře nemusí být číslo přesné). Nejvyšší oběť těchto Tibeťanů je protestem proti intenzivní sinizaci země, proti omezování občanských a náboženských svobod, proti dezinterpretaci dějin. Tibeťané jsou opomíjenou minoritou ve své vlastní zemi. Čínská lidová republika je hlavou ve vesmíru, nohama nadále vězí v bahně autoritářského komunismu.

KAŽDÝ MŮŽE TIBETU POMOCI!

V dnešní době tekuté reality, konspiračních teorií a dezinformací si stačí najít relevantní informace a podělit se o ně s ostatními. Sílu této „zbraně“ (a pomoci) si uvědomuje i tibetská exilová vláda, proto vydala knihu „TIBET NIKDY NEBYL SOUČÁSTÍ ČÍNY, ale řešení může přinést politika střední cesty“ (v českém překladu z r. 2018 https://tibet.net/wp-content/uploads/2020/11/Tibet-Was-Never-Part-of-China-Czech-Language.pdf). V ní uvádí:

Zatímco se Čína snažila Tibet v určitých směrech rozvíjet, převážně ekonomicky a primárně v čínských oblastech, obsedantní omezování svobody informací nabývalo na intenzitě. Čínská vláda zatím připravila vlastní interpretace, kterými vyplňuje prázdná místa vytvořená zamlčováním informací, ať už se jedná o středověké dějiny, či současné růstové trendy. Tyto vládní verze faktů jsou podpořeny rostoucí čínskou ekonomikou a vojenskou silou. Takový vývoj ohrožuje pravdu o tibetském národě – o naší historii, identitě, prosperitě a našich právech. Čínská lidová republika má připravenou vlastní verzi každého z těchto konceptů. Pokud zůstanou nezpochybněny, hrozí, že Číňané, mezinárodní komunita i budoucí generace Tibeťanů je přijmou jako realitu.

Ne každý má možnost obětovat několik večerů neveselému čtení, ale základní informace můžete najít i ve (čtyřminutové) „kostce“ ZDE.

nebo věnovat dvacet minut na zhlédnutí dokumentu MOST ProTibet KAUZA TIBET.

I vyvěšení tibetské vlaječky v jediný den v roce může být důkazem naší solidarity v „globální vesnici“ světa. A jak ukazují aktuální události na Ukrajině, není Tibet jedinou zemí, která projevy soudržnosti potřebuje.