Domů Aktuality Děti by měly žít bezstarostně, bez slz a bez bolesti

Děti by měly žít bezstarostně, bez slz a bez bolesti

461

Minulý pátek jsme mohli vidět na mnoha místech rozjařené skupiny dětí, probíhala celá řada společenských a sportovních akcí. V tento den se v desítkách zemí připomínají práva a potřeby dětí, i my jsme na našich sociálních sítích vzpomněli na tibetské děti. Existuje ale ještě jeden významný dětský den – 4. červen.

V roce 1982 vyhlásila OSN datum jako  Mezinárodní den dětí, které se staly obětí agrese, jako připomínku dětských obětí při izraelském napadení Libanonu. Tento den upozorňuje na to, že by děti měly své dětství žít bezstarostně, bez slz a bez bolesti – ne zažívat agresi.

Přáli bychom to rádi i dětem tibetským. Stávající generace sice netrpí jako v minulosti, ale malí Tibeťané stále utíkají ze své země do indického exilu. Zde studují v naději, že se jednou potkají se svými rodiči. Jaké jsou dětské příběhy posledních šedesáti let?

O padesátých letech výmluvně hovoří například anglická novinářka Mary Craigová ve své knize Krvavé slzy: „Brzy matkám začali odebírat i malé děti a odesílat je do Číny. V Khamu se například čínští vojáci v roce 1951 zmocnili 48 batolat mladších jednoho roku a odvezli je do Číny, aby se tam „seznámila s komunismem“ a osvobodila své rodiče od neustálé dřiny. Patnáct rodičů, kteří protestovali, hodili do řeky a nechali je utonout. Další rodič spáchal sebevraždu.“

V roce 1956 se po lokálním povstání uchýlilo do kláštera Lithang přes 6 000 lidí. Číňané klášter vybombardovali letadly a zahynulo zde více než 4 000 mužů, žen i dětí. Okupanti byli překvapeni mírou odporu i pasivní rezistence. Zkoušeli jiné metody – stavěli školy a žákům platili za docházku. Využívali jejich naivní horlivosti – rozdávali cukroví a přitom se vyptávali na rodiče a prarodiče, mapovali situaci.

Další děti umíraly počátkem 60. let v důsledku „Velkého skoku“. Čínský vůdce Mao chtěl radikálními metodami zvýšit produkci své zaostalé země. Nesmyslná opatření přinesla největší světový hladomor, kterému jen v Číně podlehlo na 30 milionů obyvatel.

Roky ubíhaly, situace v Tibetu byla stále stejná, snad jen metody se (trochu) měnily. Přesto si čínští komunisté zajistili další smutné prvenství – nejmladšího dětského vězně na světě. V roce 1995 vybral dalajlama nástupce pančenlamy – druhého nejvyššího duchovního tibetského buddhismu. Pětiletý Gendün Chökji Nima však byl i s rodiči uvězněn a dodnes je nezvěstný. Čínské úřady prohlašují, že žije v ústraní a je mu dobře. Datum zmizení – 17. květen – by mohlo být tibetskou mutací dne dětí, které se staly obětí agrese.

Svobodné dětství a následný život můžou prožít Tibeťané v exilu, kam v průběhu let uteklo přes 100 000 lidí. V Indii existuje síť tibetských škol, kde se tibetské děti vzdělávají. Tibetská exilová vláda financuje většinu svých aktivit pomocí darů z celého světa.

Chci se stát superhrdinou

Tibetské děti hledají superhrdiny. Staňte se jedním z nich a pomozte konkrétnímu dítěti splnit jeho sen. Děkujeme.