Festivalové zamyšlení – Frymburk

Festivalové zamyšlení – Frymburk

419
Sdílejte
Zamyšlení Festival ProTibet 2017

K Festivalu ProTibet patří nejenom filmy, výstavy, besedy nebo sypání mandal. Patří k němu i hlubší zamyšlení o významu podpory, o budoucnosti nebo o svobodě.

18. března proběhl ve Frymburském muzeu již 3. ročník Festivalu ProTibet, zaměřený na podporu této tajemné země na střeše světa.

Proč zrovna vzdálený Tibet? Proč nepodpořit něco „našeho“, nebo obecně bližšího nám, Středoevropanům? Vždyť problémů, ať už sociálních, nebo jiných, je všude dost. Pro mne, jako jednoho z organizátorů, je Tibet především symbolem. Symbolem nesvobody, s kterou má naše země dostatek zkušeností. Především u nás v pohraničí, v těsné blízkosti „drátů“, jsem tuto nesvobodu dokázal vnímat i já, ač mi bylo v době pádu totality pouhých 9 let. Papaláši a jejich ruští poradci na tribunách při oslavě prvního máje, povinné malování Aurory na výročí VŘSR, koukání dalekohledem do Rakouska, vyčerpání pana faráře Tkáče po buzeraci od okresního církevního tajemníka, probíhání zdevastovanou kaplí na Martě v plynové masce při branných cvičeních, opisy opisů zakázané literatury schované za knihovnou, Svobodná Evropa, takřka neslyšitelná pod signálem rušičky atd., atd.

Nyní jsme díky Bohu svobodnou zemí. Máme svobodu volit si své Zemany a Bureše, nikdo nám je nedosazuje diktátem na jednotné kandidátce Národní fronty. Stále častěji jsou však slyšet hlasy, zpochybňující a relativizující všechno čeho, bylo v polistopadovém vývoji dosaženo. Vysmívají se Havlovým ideám pravdy a lásky, nahrazujíc je pochybným národovectvím a „ekonomickými zájmy státu“. Velké Rusko s jeho silným vůdcem a stabilizovaná Čínská společnost, od těch se učme… Jak ovšem říká soudce Dykl ve Hře Václava Havla Spiklenci, napsané v roce 1971: „Divil byste se, kolik lidí touží po jistotě zvenčí – ať už je jakákoliv – jen proto, aby ji nemuseli hledat v sobě! Svoboda je pro ně ve skutečnosti velmi nepříjemným břemenem.“

Právě svoboda – svoboda mluvit svým jazykem, rozvíjet své tradice a náboženství, je to hlavní, za co bojují Tibeťané, nikoli státní nezávislost. To bylo jedno z hlavních poselství, které nám letos přivezl vzácný host Lama Pema Samdup až ze vzdálené severní Indie. Hovořil o tom, jaké je to žít trvale v nadmořské výšce 4700 metrů nad mořem, kde sníh zahaluje po 9 měsíců v roce kamenitou poušť. O prostém a skromném životě lidí v údolí Spiti, naplněném ovšem klidem a nadějí, pramenící z hluboké buddhistické víry, ale zároveň o strachu, že o svou víru a tradice mohou přijít.

Mnich Pema Samdup byl iniciátorem i stavebníkem prvního ženského kláštera v oblasti údolí Spiti. Zde mají dívky možnost dostat základní zaopatření a především vzdělání, které je pro ně velmi důležité.

V rámci festivalu, kterého se účastnilo přibližně 50 návštěvníků, bylo pro Pemovy malé mnišky vybráno celkem 12 930,- Kč! 9 025,- Kč tvořil prodej rukodělných výrobků, 3 905,- Kč pak dobrovolné vstupné. Všem zúčastněným za jejich podporu a velkorysé dary moc děkujeme! Veký dík patří tradičně řediteli muzea Mgr. Frantálovi a potažmo také úřadu městyse coby zřizovateli muzea, za poskytnutí prostor, technickou pomoc i příspěvek na občerstvení. Zvlášť děkujeme manželům Krolovým, kteří naše vzácné hosty – Pemu Samdupa a jeho dvě průvodkyně – velmi ochotně a zcela zdarma ubytovali na dvě noci ve svém penzionu Markus.

Honza Račák