Domů Aktuality Tibet – Pár slov Libora Chvíly

Tibet – Pár slov Libora Chvíly

36

Festival ProTibet 2019 připomenul 60. výročí povstání Tibeťanů ve Lhase. Jeho cílem je vyjádřit solidaritu a morální podporu s Tibeťany, kteří žijí ve své nesvobodné zemi i v exilu. Co nám o své zkušenosti s Tibetem řekl Libor Chvíla?

Proč jsem nechal srdce v Himálaji.

Vyznat se z dojmů o Tibetu a okolních zemích, kam se Tibeťané rozutekli, není jednoduché. Nemám proto jednoznačné dojmy. Je to souhra situací, chabých znalostí a rozporů, co jsem zažil, co jsem četl a co jsem očekával.

Každopádně mne Himálaj fascinoval už jako kluka. Moje nejoblíbenější kniha byla Trůny Bohů od Černíka. Vymýšlel jsem si možnosti, jak bych se tam, alespoň pod ty závratné hory, podíval. Záviděl jsem Dr. Wolfovi, že může jezdit s horolezci do Himálají a dokonce jsem si pohrával s myšlenkou, že půjdu na chirurgii, abych se tam takto mohl podívat. Pak se mi to podařilo. Jako „turistovi“ a trekaři na cestě kolem Annapuren. Hory tam byly, fascinující, nebetyčné, bílé, hrdé, krásné, děsivé…. Fajn. Ale, proč jsem srdce nechal v Himálaji, to nebyly hory, ale hlavně lidé, které jsem tam potkal. Přinesl jsem si s sebou zmatky porevolučních idejí roku 89, své pracovní zmatky, hodnoty konzumní filozofie a najednou jsem viděl lidi, kteří se takovými problémy vůbec nezaobírají, ani je neznají a nechápou, proč mne to zajímá. Byli opravdoví, jisti si svým mikrosvětem s kulisou bílých osmitisícovek. Věděli, že bohové nad nimi bdí, že jim určují každodenní život a pravidla. Byli šťastní. A já s nimi.

Nebyl to jen Nepál a oblast Annapuren, byl to i Bhútán, království Mustang. Ten klid a rovnováha, to jsou lidé, kteří žijí v souladu s přírodou a svým náboženstvím. Snažím se v sobě uchovat tu rovnováhu. Ten klid, že to, co žiji, co mám, mi přináší radost a spokojenost a že karmu musím naplnit.