Alenka v klášteře #15 – Jediná běloška na oslavě narozenin

Alenka v klášteře #15 – Jediná běloška na oslavě narozenin

505
Sdílejte

Naše dobrovolnice a kamarádka Alenka se vydala na půlroční cestu do indického Himálaje. Její cíl byl jasný – budu učit angličtinu v ženském klášteře Kowang, který leží v údolí Spiti. Jak to dopadlo? #alenkavklášteře

Kaza leží ve výšce přibližně 3 500 metrů nad mořem. Vzduch je řídký, ale fyzická forma mé existence vše snáší poměrně dobře. Obvyklé nevolnosti se mi naštěstí vyhnou, jen s dechem při chůzi do kopců je to horší. Budu muset zkraje chodit jen po rovině, pak se uvidí. Trochu nepříjemné je, že po ránu smrkám krev a když se chci po ránu vykuklit z vyhřáté deky, často mě bolí celý člověk. Na svaly a kosti platí pár pozdravů slunci, pak je zase dobře. Oproti Manali tady i večeřím. Jednak holky dobře vaří, chci s nimi trávit čas a prostě mám hlad. Tělo nejspíš budu ještě chvíli potřebovat a šidit ho nechci. Víc než zdravotní komplikace mě tu zaskočí ty technické. Že tady nebude příliš fungovat internet, přestože mě v Manali vybavili jinou SIM kartou, která by tu fungovat měla, bych snad i čekala. Maily a zprávy se sice odesílají a přicházejí nahodile, ale nepodaří se mi otevřít jediné internetové stránky. Práce na korekturách a článcích a oslovení zahraničních jazykových škol kvůli možnému poskytnutí výukových materiálů a nalákání dalších dobrovolníků pro Sapan Foundation, kterou jsme s Pemou nakousli, se tak odsouvá na neurčito, tedy předběžně do Pemova příjezdu někdy v červnu. Přímo v Kaze se snad dá připojit na wifi, ale zatím to hrotit nebudu. Vzdušnou čarou je to z kláštera do města kousek, ovšem je tu drobná komplikace v podobě pár desítek metrů širokého říčního koryta, které obě místa dělí. A most je dost stranou, takže pěší výlet odhaduju tak na dvě hodiny. Výrazněji nepříjemnější je prakticky neustále vypnutý proud. Baterka v tabletu vydrží něco málo přes hodinu, takže o nějakém delším čtení stažených knih nemůže být řeč. No nic, zatím co číst mám, knihu od Wangchuka jsem ještě neotevřela, teď je na řadě jedna jógová, pak můžu dělat spoustu dalších věcí. Naučit se sanskrt, cvičit, kreslit, chodit ven a číst už přečtené. A nějaký čas taky zabere příprava výuky, na dovolené tu nejsem.

„Svět je kniha a ti, kdo necestují, přečtou jen jednu stránku.“ Sv. Augustýn

Himálaj - Hory

Párty na počest Buddhových narozenin se vydařila. Počasí nám přálo a dorazil i rinpočhe. Vyrážíme v sobotu ráno, lehce po sedmé. Část osazenstva v minibusu, zbytek klášterním džípem. Na místo jsou to tři hodiny cesty stejným směrem jako zpátky do Reckongu. Tentokrát mám ze sedadla spolujezdce ještě lepší výhled než z autobusu, je to paráda. Před desátou jsme na místě, přijíždíme na parkoviště pod nádherným novým chrámem. Už je tu dost aut a hlavně lidí a jeden z pořadatelů se s našimi mniškami vítá a ukazuje, že máme pokračovat dál. Stojí tu pár pultíků, kde se všem příchozím vydává jídlo. Zadarmo. Smažené a pečené placky, zeleninové směsi, vařená vejce. Dostáváme plné polystyrenové talíře a přesuneme se kousek dál, abychom se usadily a snídani sluply. Pěkně na špinavý asfalt, zadky i talířky, ve stoje tady nikdo nejí. Pak se po silnici vydáme k chrámu, stejně jako desítky dalších lidí. U vchodu stojí pár policistů, nevím, jestli pro bezpečnost vzácných hostů, pro pořádek nebo pro formu. Na prostranství před chrámem je ohraničený prostor, kde se bude později konat program, naproti chrámu, jednoduše opět na zemi, jsou místa pro příchozí. Široko daleko jsem tu jediná bílá a o chvíli později, usazená na plastové židličce pod přístřeškem VIP zóny, mezi několika desítkami mnichů a mnišek, i jediná civilistka. Začátek programu je věnován řečníkům, od pohledu se trochu nudí i ti, kteří jim na rozdíl ode mě rozumí. Asi aby nám čekání na zábavnější část programu lépe uteklo, obsluha nám průběžně přináší limonádu, sušenky, čaj, sušené ovoce, vodu, místní sladkosti. A taky přicházejí mladé ženy v krásných místních krojích a každému připnou medailonek s logem akce a kolem krku přehodí kathak, během pár dní už mám tedy ve sbírce tři. Řečníci se po chvíli přeci jen vypovídají a zábava začne. Na prostranství se průběžně střídají zpěváci a zpěvačky z různých částí Himaláje s tradičními zpěvy a tanci, dojde i na hluboce mystické a uhrančivé představení v maskách. Kromě účinkujících fotím i všechno kolem – maličké mníšky se špuntovkami, větší mnichy chystající hudební nástroje na další část představení nebo jednoho ze starších mnichů, který vytáhl růžovou selfie tyč a fotí tady sám sebe. Před druhou hodinou se zvedáme, že zajdeme na oběd. Hlad tedy nemám, ale s holkami jdu. Při prodírání davem mě chytají za ruku, kolem pasu, za triko, abych se jim neztratila. Je to příjemné a legrační zároveň, bránit se tomu rozhodně nechci. Oběd si dáváme zase na parkovišti, teď kuchaři přidali do repertoáru ještě rýži, další zeleninové omáčky a jako dezert vynikající mléčnou kokosovou kaši. Po obědě ještě chvíli koukneme na další část představení, ale protože je dost horko a domů je to daleko, na konec nečekáme. Po cestě mi kolega učitel chce ukázat ještě jeden chrám, přibližně tisíc let starý. Tohle místo snad ani popsat nejde, je jedno z nejmagičtějších, kde jsem se kdy ocitla a pokud to půjde, určitě se sem chci vrátit na delší prohlídku. Teď jen rychle projdeme zešeřelým hliněným stavením s poklady nesmírné hodnoty, v kanceláři vrchního mnicha si dáme čaj a sušenky a vyrážíme domů. V autě pak slyším – „Alena, you are very lucky,“ zažít takovou akci. Kývu hlavou, že ano, a že si toho moc vážím. „Lucky man,“ dodává Tanpa. „Lucky girl,“ tiše ho opravím. Lucky mana od Verve si pak pustím na dobrou noc.

„Nevykládej o tom, jaké máš vzdělání. Řekni mi, kolik míst jsi navštívil.“ Mohammed

Přečtěte si předchozí část: Alenka v klášteře #14 – První setkání s mniškami

Vzdělání buddhistických mnišek z kláštera Kowang můžete podpořit každým svým internetovým nákupem přes portál GIVT nebo zakoupením fotografie z projektu Buddhovy dcery.  Děkujeme. #klikniapomáhej #klikniprokoang #buddhovydcery

Podpořte mnišky přímo na http://bit.ly/MostProTibet

GIVT pomáhá