Domů ProTibet naživo Alenka v klášteře #9 – Wangchuk dělá pokroky

Alenka v klášteře #9 – Wangchuk dělá pokroky

886
Himálaj - hory

Naše dobrovolnice a kamarádka Alenka se vydala na půlroční cestu do indického Himálaje. Její cíl byl jasný – budu učit angličtinu v ženském klášteře Kowang, který leží v údolí Spiti. Jak to dopadlo? #alenkavklášteře

Výuka Wangchuka mě baví a těší čím dál víc. Za tři týdny udělal neuvěřitelný pokrok. Když si vzpomenu na naše první dny, kdy sotva dokázal napsat pár písmen a teď dává dohromady první věty, když vidím jeho popsaný sešit, kam si několikrát přepisuje všechno, co jsme spolu probrali, neskutečně mě to motivuje. Zkraje jsem vůbec netušila, co a hlavně jak ho budu učit, když se nedomluvíme, ale cesta se našla. Wangchuk má naštěstí ve svém Iphonu stažený slovník a já s sebou velký výkladový, který jsem si pro sebe přejmenovala na kouzelnou knihu. Na každý den připravuju jeden nebo více A4 listů s novými slovy a slovník je při vymýšlení vzorových vět pro použití daného slova opravdu hodně nápomocný. Když mě nic nenapadá, otevřu kouzelnou knihu a prostě se s ní poradím. Příprava listů je tak trochu i zábava, snažím se, aby věty dávaly jasný smysl a Wangchuk si slovo nebo gramatický jev mohl lépe zapamatovat. Jednou takhle probíráme sloveso MUSET, včetně tvorby otázky a kladné a záporné odpovědi. Po mé vzorové větě „You must give me your money.“ / „Musíš mi dát své peníze.“ se na mě Wangchuk smutně podívá, zakroutí hlavou a odpoví: „No.“ Pak se oba nahlas rozesmějeme. Zábavná je i výuka s mníšky. Na prosbu Sangmo pro ně dvakrát připravuju lekci zaměřenou na ekologii. To bych se nenadála, že budu v Indii dělat osvětu o třídění a recyklaci, ale už je to tak. Do úvodu výuky si půjčuji větu Jeho Svatosti dalajlamy: „Na této planetě jsme jen návštěvníky“. Kluky snad téma baví, celkem živě diskutují a zajímají se, co a jak jde recyklovat a co můžou dělat pro to, aby planetě trochu ulehčili.

Nedojdete k pravdě skrz víru, ale skrz vlastní zkušenost, vlastní realizaci. – Osho, Jóga: věda o duši

Klášter - záchodBěhem třetího týdne konečně přečtu jednu z knih, které jsem si s sebou vzala. Už mě trochu pouští neklid a potřeba být neustále v pohybu, navíc mě ta kniha zaujme takovým způsobem, že si v ní začnu podtrhávat věty a celé pasáže. A to i přesto, že už jsem jí jednou četla. Jen to bylo při cestách do práce a z práce, takže mi spousta věcí unikala. Teď přispěje i k uvědomění si toho, že mám jedinečnou šanci toho přečíst spoustu, jedinečnou příležitost ke studiu. Tištěných knih mám s sebou pár, stažených v tabletu několik desítek. Dočtení téhle jedné bylo, jako když dovádíte v moři a jakoby mimoděk se dostanete do velké hloubky, kde už nedosáhnete na dno. Chvíli se v tom plácáte, lapáte po dechu. A pak přijde velká vlna a ta vás vyplivne na břeh. Sedíte na zadku, koukáte. A můžete zůstat sedět nebo se vrátit do moře. Jen na kraj, smočit prsty u nohou. Nebo vědomě a s bdělostí postupně zacházet do větších hloubek a za větším dobrodružstvím.

Když vám někdo vidí až na dno duše, nezbývá, než být upřímný.

Jednoho dne dostáváme k obědu od kuchaře Tenzina i banán. Sangmo mi vysvětluje, že ho o to poprosila – tedy spíše ho poprosila o to, aby občas studentům přilepšil ovocem či vejcem, protože jsou hodně vytíženi studiem a potřebují energii, a my se tak trochu svezeme s nimi. Zhruba o týden později dostávám od Wangchuka granátové jablíčko, z výslužky, co se studenty přivezli z obřadu konaného na počest rinpočheho dědečka. Jindy se Sangmo podělí o sladký vodní meloun, pak zas dostáváme od Tenzina další banán nebo kousek cukrového melounu. Tak přeci ovoce dorazilo, a je opravdu vítané.

Přečtěte si předchozí část: Alenka v klášteře #8 – Měsíční rozpočet 300 rupií

Vzdělání buddhistických mnišek z kláštera Kowang můžete podpořit každým svým internetovým nákupem přes portál GIVT nebo zakoupením fotografie z projektu Buddhovy dcery.  Děkujeme. #klikniapomáhej #klikniprokoang #vicnezdarek #buddhovydcery

Podpořte mnišky přímo na http://bit.ly/MostProTibet

GIVT podporuje mnišky