Himálajem za Tenzinem #1 – Odjezd

Himálajem za Tenzinem #1 – Odjezd

951
Sdílejte
Himálajem za Tenzinem_rikša

Pět statečných cestovatelek se vydává do Himálaje. Jejich cílem je klášter Ki v údolí Spiti. Zde žije malý tibetský mnich Tenzin – adoptivní syn jedné z cestovatelek. Zvládnou náročnou cestu a indický životní styl? #himálajemzatenzinem

Už jsou to skoro dva roky, co se naše rodina dostala do náročnější životní situace, ve které jsem si slíbila, že když vše dobře dopadne, tak musíme udělat nějaký dobrý skutek. Sama nevím, jakým brouzdáním po internetu jsem našla stránky MOSTu ProTibet (o kterém jsem do té chvíle nikdy neslyšela) a jejich nabídku s programem adopce malých tibetských mnichů.
Úplně první je v jejich nabídce chlapec Tenzin s veselým, trochu rošťáckým pohledem a je rozhodnuto, jdeme do toho. Tak začínají putovat dopisy mezi Slaným a vzdáleným údolím v Himálaji. K Vánocům přichází i přání s fotografií neobvyklého kláštera na pozadí s majestátními horami. Dopis obsahuje i kreslené obrázky od malého mnicha a já toužím toto místo navštívit a více poznat.

V únoru se dozvídám o možnosti vycestovat do Indie s MOSTem a tak se s dcerou hlásíme. Počet se neustále mění směrem dolů a nakonec nás zbývá pět statečných účastnic. Jsem moc vděčná Gábince, že s námi trpělivě absolvuje vyřizování indických víz, nachází nám letenky s Turkish Airlines za neuvěřitelně výhodnou cenu, pomáhá s výběrem nejlepšího spacáku do vysokohorských podmínek, dodává seznam věcí potřebných na cestu a odpovídá na tisíc našich otázek.

V květnu začíná naše dopisováním s naším průvodcem po Indii Tenzinem Dhondupem. Na můj dotaz, jak se co nejlépe připravit na velehory ve kterých jsem nikdy nebyla (klášter Ki se nachází ve výšce 4 166 metrů), a tak mám pocit, že nás čeká něco jako výprava na Mount Everest, Tenzin překvapivě odpovídá, že stačí víceméně lehčí oblečení a nějaké tenisky (trekové boty doporučuje nechat doma). Připadá mi to trochu podivné, ale dám na jeho rady a cestuji s batohem, který váží pouhých devět kilogramů. V Indii mi nic nechybí, naopak jsem došla k poznání, že bych příště mohla i pár věcí nechat doma.

Cesta s Turkish Airlines je velmi příjemná, neboť jsou to zřejmě jedny z posledních aerolinií, které nenechávají cestující o hladu, ale naopak je rozmazlují i na krátkých letech (Praha – Istanbul) teplým jídlem. Plny radosti z toho, jak dobře probíhá cesta, včetně toho, že nám v pořádku dorazily i naše batohy, a hlavně pátá členka naší výpravy Kamila, která cestuje do Indie přes Vídeň, Berlín a Dubaj, se setkáváme v příletové hale na letišti v Dillí.

Himálajem za Tenzinem_pes Dillí nás vítá východem slunce a setkáním s naším průvodcem. Je moc příjemný a bere nás na cestu z letiště do města přes upravenou vládní čtvrť, aby náš první dojem z Indie (všechny jsme tu poprvé) nebyl tak skličující. Teprve když naše auto projíždí z Nového Dillí do Starého Dillí, se před námi ukazuje pravá tvář Indie. Jako mávnutím kouzelného proutku mizí čisté silnice, pásy zeleně, zahrady vládních a diplomatických objektů a my můžeme sledovat běžný život v probouzejícím se městě. Najednou jsou ulice plné spěchajících lidí, rikš, ale i spících lidí bez domova, kteří usoudili, že nejlepším místem k přespání je rušný chodník či středový pás několika proudové silnice. Celé lidské mraveniště ještě obohacují krávy a toulaví psi, prohledávající pohozené odpadky u silnice.

A tak přijíždíme do cíle našeho prvního dne – tibetské čtvrti v Dillí. Od ostatních jde dobře rozeznat množstvím vlajících tibetských praporků. Náš průvodce tvrdí, že je i mnohem bezpečnější a čistší než okolní čtvrti. Auto necháváme odstavené na malém bahnitém plácku pod dálničním mostem a batohy předáváme chlapci s rikšou. Spletité bludiště úzkých uliček plné lidí, spících psů a všudypřítomný odér, zřejmě zaviněný zvířaty, kanalizací a odpadky v kombinaci s velkým vedrem vytváří zvláštní obraz velkoměsta, jaký z našich podmínek vůbec neznáme. Přiznám se, že sama bych se sem asi bála vstoupit. Nicméně jsme ve skupině a náš průvodce a mladík s rikšou míří uličkami vpřed a my za nimi spěcháme, nestačíme se rozhlížet a přitom se vyhýbat spícím pejskům a různým kalužím na chodníku.

V jedné menší úzké postranní uličce se nachází naše ubytování. Vejdeme po schodech do recepce a ze zdi na nás shlíží z velkého obrazu Jeho Svatost dalajlama. Je to pro mě dobré znamení a hotel působí jako oáza klidu uprostřed rušné čtvrti. Tady se nám určitě bude dobře spát. S Tenzinem se dohodneme, že bude lepší, když se v hotelu krátce prospíme a teprve potom vyrazíme na prohlídku města. Samotné ubytování je poměrně čisté, všude jsou mramorové podlahy, jen koupelna a záchod působí velice zastaralým dojmem a tak je ranní hygiena přiměřeně rychlá. To ještě netuším, že je to na naší cestě jedno z nejluxusnějších ubytování a později budu vděčná i za kyblík se studenou vodou.
Po krátkém odpočinku se setkáváme v recepci a seznamujeme s Tenzinovou neteří Hamu, která nám bude dělat milou společnost po celou naši cestu. Je studentkou účetnictví na vysoké škole v Dillí, pochází z Ladakhu a v údolí Spiti, kam míříme za mnichy, také nikdy nebyla. Bude to zvláštní výprava – jeden muž a šest holek ve věku od 17 do 44 let. Mám pocit, že se všichni, přestože se vůbec neznáme, dobře shodneme.

Přečtěte si následující část: Himálajem za Tenzinem #2 – Ztratili jsme se při cestě rikšou?

Vzdělání buddhistických mnichů v severní Indii můžete podpořit svým zapojením se do Adopce ProTibet a adoptováním malého buddhistického mníška. Děkujeme. #adopceprotibet

Adopce ProTibet - mniši

Kromě malých mnichů podporujeme i buddhistické mnišky, jejich vzdělání můžete podpořit každým svým internetovým nákupem přes portál GIVT nebo zakoupením fotografie z projektu Buddhovy dcery.  Děkujeme. #klikniapomáhej #klikniprokoang #vicnezdarek #buddhovydcery

Podpořte MOST ProTibet a buddhistické mnišky přímo na http://bit.ly/MostProTibet

GIVT