Himálajem za Tenzinem #4 – K chrámu za svatým mužem

Himálajem za Tenzinem #4 – K chrámu za svatým mužem

608
Sdílejte
Himálajem za Tenzinem

Pět statečných cestovatelek se vydává do Himálaje. Jejich cílem je klášter Ki v údolí Spiti. Zde žije malý tibetský mnich Tenzin – adoptivní syn jedné z cestovatelek. Zvládnou náročnou cestu a indický životní styl? #himálajemzatenzinem

Je podvečer, těsně před soumrakem a my jsme v horách. Proměna krajiny je neuvěřitelná. Celý den jsme se sunuli víceméně rovinatou fádní a uspávající krajinou, abychom posléze přejezdem hranice státu Himáčalpradéš změnili úplně měřítko, jako mávnutím kouzelného proutku. Najednou jsou silničky malé a kopce a hory vysoké, monumentální. Krajina je nádherná, svěží a se spostou stromů,  připadáme si trochu jako v Alpách. A to jsme teprve v začátcích ve výšce pouhých 2200 metrů.

Náš průvodce se chce vyhnout velkým městům a tak míříme do malé zapomenuté vesničky Chail. Po nádherném západu slunce zastavujeme na jakési hlavní tepně našeho maloměsta, skrytého v hustém borovicovém lese na strmých svazích. Chail tvoří pár domů podél silnice, v přízemí s krámky na vše potřebné a několik bočních uliček. My hlídáme auto s batohy na střeše a Tenzin vyráží hledat ubytování. Vesnička vypadá, že je turistikou nedotčená, všude na nás zvědavě pokukují místní obyvatelé, jsme tu jediné cizinky široko daleko. Tenzin se za pár minut vrací a je spokojený, ubytování máme zajištěné a můžeme vyrazit na večeři a malou obchůzku. Ta trvá opravdu pár minut, které stačí na to, aby nám majitel malého bistra připravil tradiční večeři. Doplňujeme zásoby himálajské kosmetiky v malém obchůdku, kde nám dva muži prodavači radí s šampony a krémy. Začínáme si zvykat, že prodávání čehokoliv je tu mužskou záležitostí. Novinkou jsou pro nás opičky, které se prohánějí po střechách domů, či jen tak posedávají v okolí silnice. Jedinou stinnou stránkou tohoto místa je, že místní nemají zřejmě ekologické cítění a tak z našeho ubytování koukáme na hromady odpadků, které se vrší pod okny.

Tma a únava nás zahánějí do postelí. Koupelna už není pro nikoho z nás velkým překvapením – kohoutek v metrové výšce na zdi a pod ním desetilitrový kyblík na vodu a stále ještě evropská toaleta s toaletním papírem jsou indickým luxusem, ač my si to zatím neuvědomujeme, a bude se nám po něm později stýskat. Myji se studenou vodou, abych posléze zjistila, že je vždy nejdříve nutné zapnout elektrický ohřev na malém bojleru. No nevadí, příště už si to budu hlídat. Pokoj vypadá, že se v něm spíše nějakou dobu nebydlelo, a krvavé šmouhy na stěnách prozrazují, že tu společnost předchozím obyvatelům dělal i nějaký obtížný hmyz, zřejmě komáři. A tak od dnešního večera bude mým novým parfémem Tea Tree olej. Martina si v Dillí stačila koupit tibetskou zpívající mísu a Hamu nás učí, jak ji správně rozeznět. Ze začátku to není úplně jednoduché, chce to soustředění a celkové zpomalení a zklidnění mysli, aby mísa vydávala pěkný zvuk a neskřípala, ale během chvíle to zvládneme všechny a odcházíme spát s rozhodnutím, že takovou věc naprosto nezbytně potřebujeme a musíme si ji přivézt jako suvenýr z naší cesty.

Ráno se potkáváme s Tenzinem před domem a vidíme, že si čistí zuby u pumpy s vodou. Jsme trochu rozpačité, protože, zatím co jsme pohodlně spaly v postelích, on přespával ve svém autě ve spacáku. Tenzin se však tváří vesele a nijak se nelituje. Opět vyrážíme udělat tržbu majiteli malého ospalého bistra v sousedství, kde posnídáme. Po snídani musíme dostat všechna naše zavazadla na střechu auta a obalit plachtou proti dešti, abychom mohli vyrazit za dalším dobrodružstvím. Náš průvodce naznačuje, že zajímavost dnešního dne je pár kilometrů odsud a možná si ji pamatujeme ještě ze včerejšího dne. Samozřejmě si nikdo z nás nevzpomíná na malou bílou tečku na vrcholu jednoho ze vzdálených kopců. Dnes se k ní po malých silničkách vydáváme. Připadá mi to skoro jako kdyby se Tenzin snažil vyjet autem až na Sněžku. Podaří se a tak se šplháme po krkolomné lesní cestě bez asfaltu, nad hlubokými srázy až na vrchol hory, kde se nachází chrám bohyně Kálí – Kálímata.

Himálajem za Tenzinem

Místo malé bíle tečky před sebou vidíme hradby z bílého mramoru, kterého je tolik, že by vystačilo na několik stanic pražského metra. Zastavíme autem na malém plácku přímo před vstupem do chrámového okrsku. Místo je úžasné, nejvyšší bod okolní krajiny a je z něj krásný rozhled na všechny světové strany. Představuji si, že podobný rozhled si užívají horolezci po náročném výstupu na některou z osmitísícovek po několik dní trvající námaze. Před schody  a vstupem do celého komplexu si zouváme boty, a tak tomu bude později i u budhistických chrámů. Tento komplex je docela zvláštní, leskne se novotou a svítí do dáli, hradby obepínají velké volné vydlážděné prostranství a na něm je docela malinký chrámeček s jednou místností a jedním svatým mužem.

Himálajem za Tenzinem - KálímataKromě nás je zde ještě jeden místní indický pár. Jsem zvědavá a také přesně nevím, jak se mám chovat, a tak se dívám, jak to dělají místní. Ti předstupují před svatého muže a do jeho pokladničky přispívají svazkem rupií. Dostanou od něho žlutou tečku na čelo, trochu vody z mosazné nádoby do dlaně a do druhé nějaké bílé kuličky. Přidávám také do pokladničky, abych se nechovala nezdvořile, a už mám na čele tečku jako místní. Jako větší problém mi připadá, že jsem dostala z nádobky vodu a hrst kuliček, a teď ten svatý muž očekává, že před ním tu vzácnost sním a vypiju, což je v rozporu s mým předsevzetím pít v Indii pouze balenou vodu z lahví. Zlomek vteřiny vyhodnucuji situaci, nechci zklamat nebo urazit starého člověka, který to se mnou myslí dobře a voda mizí v mých útrobách. Útěchou mi je, když vidím, že si i ostatní členové naší výpravy včetně Tenzina a Hamu přišli pro požehnání a trochu té posvátné vody.

Ještě chvíli se kocháme pohledem na do nekonečna se táhnoucí vrcholky okolních hor a vzdálené cíle našich příštích dní, ale Tenzinův plán je jasný, ještě dnes musíme dojet do Narkandy, kde nás čeká další dobrodružství.

Přečtěte si předchozí část: Himálajem za Tenzinem #3 – Dálnicí do hor

Přečtěte si následující část: Himálajem za Tenzinem #5 – Túra na Hatu Peak

Vzdělání buddhistických mnichů v severní Indii můžete podpořit svým zapojením se do Adopce ProTibet a adoptováním malého buddhistického mníška. Děkujeme. #adopceprotibet

Adopce ProTibet

Kromě malých mnichů podporujeme i buddhistické mnišky, jejich vzdělání můžete podpořit každým svým internetovým nákupem přes portál GIVT nebo zakoupením fotografie z projektu Buddhovy dcery.  Děkujeme. #klikniapomáhej #klikniprokoang #vicnezdarek #buddhovydcery

Podpořte MOST ProTibet a buddhistické mnišky přímo na http://bit.ly/MostProTibet

GIVT podporuje mnišky