Michal v Himálaji – Učím v klášteře

Michal v Himálaji – Učím v klášteře

431
Sdílejte

V severoindickém Himálaji strávil Michal půl roku. V klášteře Ki učil informatiku a angličtinu místní buddhistické mnichy. Přečtěte si jeho postřehy, zážitky a radosti. #michalvhimálaji

Momentálně se v klášteře Ki u tibetských hranic teda vůbec nenudím, z  prázdnin se totiž do školy vrátili malí mniši, a to do mé výuky hned vneslo mnohem více života! No ale abych nepředbíhal, mé putování začalo odletem z Prahy do Dillí a pak na půl roku do Himálaje.

Cesta do kláštera Ki byla velice dobrodružná

Hned v Dillí jsem narazil na „špatné chlapce“ a díky tomu měl rovněž tu čest zavítat do falešného infocentra, což je v podstatě promyšlená past na turisty. Nicméně, přežil jsem ve zdraví a nakonec jsem se přece jen dostal do cílového města Shimly. Ta je už naštěstí pro turisty přátelská a dokonce jsem dorazil právě včas na letní festival indické hudby a tance. Bylo to opravdu zajímavé až neskutečné. Odkud vedla dál má cesta autobusy do místa Recong Peo, kde už jsem se potkal s mnichy z města Kaza, kam jsem měl namířeno a dokonce jsem měl tu čest dostat požehnání od místního rinpočeho. Do kláštera Ki jsem dorazil taxíkem, který jsem sdílel právě s mnichy z Kazy. Byla to super cesta, až na to, že z rádia hrála mnoho a mnoho hodin stejná indická píseň, což po šesti hodinách člověka unaví. Pak už jsem se ale konečně ocitl v klášteře Ki, kde se mi dostalo úžasného uvítání. Mniši v Ki jsou asi nejpřátelštějsí bytosti, které znám. Bohužel, jejich přátelskost se odráží i na porcích jídla, které dostávám, což znamená, že nakonec možná i přiberu.

Mým posláním je během mého půlročního pobytu vzdělávat mnichy v angličtině a počítačích. Každý den otvírá nejen pro mě nová překvapení a být tady je prostě neskutečný sen.

Angličtina pro 40 malých mnichů

Angličtina nám začíná vždycky v 9 hodin ráno a máme se během 45 minut co otáčet. Ve třídě vyučuji přes čtyřicet malých mnichů, takže není vůbec jednoduché všechny zvládnout. Jsou ale lační naučit se nová slovíčka a po zkušenostech vždycky hrajeme krátké příběhy, či hry, no a tak doufám, že i ti nejmenší si z mých hodin něco odnášejí. Prostě nebiflujeme slovíčka a gramatiku jako kdysi my. Myslím, že je to zatím docela baví, tak jen doufám, že je to nepřejde. Co je zatím pro mě ale problémem, tak to jsou jejich jména. Polovinu mnichů už znám přesně, ale protože se často jména opakují, ne a ne si je všechny zapamatovat. Nejčastější jsou Tenzin, Džigme a Dordže. Jelikož jsou vždycky v tak velké skupině, na prezenčku před hodinou prostě nezbývá čas. I já tu musím značně trénovat paměť.

Angličtina pro pokročilé

Hned po první ranní angličtině vedu další hodinu. Tentokrát učím dvě menší skupiny starších mnichů. Mají krásné učebnice s příběhy, ale bohužel ty mají za následek, že mniši znají spoustu slovíček, ale moc neví, jak je používat. Proto se je spíš poslední dobou snažím naučit co nejvíc gramatiky. Všichni vidíme jistý pokrok – present simple a present continous tense už zvládáme, což je super.

Hurá na snídani, oběd a na večeři?

Nepatřím mezi velké gurmány, ale co se týká jídla, tak v klášteře se jí stále podobné věci. Oběd, tak ten je většinou obden stejný, respektive je to vždy vařená rýže a kaše z rozvařené čočky, které tu říkají dal. Dal se variuje podle toho, s jakou zeleninou se zrovna smíchá. No a na večeři je jídlo podobné, jen se jako příloha dostane tibetský kynutý knedlík tzv. timo a dal se zeleninovou polévkou. Nicméně musím říct, že mi jídlo vždy velice chutná a zvláště na fazolový dal s timo se vždy těším. Nejlepší je to ještě s takovým kyselým jogurtem, něco jako je slovenská žinčica. Poslední dobou ho ale moc nemáme, jelikož vesničané, od kterých ho dostáváme, mají hodně práce na polích se sklízením úrody.

Zapomněl jsem zmínit, že tsampu (mletá mouka z praženého ječmene) a máselný slaný čaj stále nemůžu strávit, takže snídaně většinou vynechávám. Někdy si na snídani přijdu pro sladký čaj, který je naopak velice dobrý. Jelikož je již hodně pozdě, tak se pomalu ukládám ke spánku. V příštím pokračování se ode mne dovíte, jak jsem si tady zvykl, jak se dají učit počítače bez elektřiny a jak se potýkám s prvními meditacemi.

S pozdravem Tashi Delek Michal

Do kláštera Ki se vypravilo i pět cestovatelek. Žije zde adoptivní syn jedné z nich – přečtěte si zatím poslední část jejich vyprávění: Himálajem za Tenzinem #7 – Mlhu a mraky střídá nádherný výhled

V klášteře Ki pomáháme mnichům od roku 2008, kdy se nám podařilo nejprve zlepšit životní podmínky malých chlapců. Dnes už se můžeme plně věnovat zlepšování jejich studijních výsledků. V klášterní škole studují chlapci ve věku od 6 do 14 let. Do jejich podpory se můžete zapojit prostřednictvím projektu Adopce ProTibet.

Adopce ProTibet